Požárně technická charakteristika dle Vyhlášky č. 246/2001 Sb.

PTCH nezbytná pro hodnocení rizik v rámci zavádění NV č. 406/2004 Sb.

Kapaliny

Bod vzplanutí

Bod vzplanutí je nejnižší teplota kapaliny, při které kapalina za určitých standardních podmínek, uvolňuje páry v takovém množství, že jsou schopny vytvořit zápalnou směs par se vzduchem. Jedná se rovněž o zásadní údaj pro klasifikaci zón.

  • Bod vzplanutí slouží pro zatřídění hořlavých kapalin do čtyř tříd nebezpečnosti I - IV dle normy ČSN 65 0201. Zároveň lze pomocí této hodnoty odhadnout množství par a tím i riziko vzniku nebezpečné koncentrace.
Třída nebezpečnosti
Bod vzplanutí (°C)
I
do 21 včetně
II
od 21 do 55 včetně
III
od 55 do 100 včetně
IV
více než 100
Tabulka: Třidy nebezpečnosti
  • Bod vzplanutí stanovujeme těmito metodami:

Stanovení bodů vzplanutí a hoření – otevřený kelímek podle Clevelanda
Norma: ČSN EN ISO 2592 Stanovení bodu vzplanutí a bodu hoření – Metoda otevřeného kelímku podle Clevelanda

Stanovení bodu vzplanutí v uzavřeném kelímku podle Penskyho – Martense
Norma: ČSN EN ISO 2719 Stanovení bodu vzplanutí v uzavřeném kelímku podle Penskyho-Martense

Stanovení bodu vzplanutí v uzavřeném kelímku Abel – Pensky
Norma: ČSN EN ISO 13736 Stanovení bodu vzplanutí – Metoda uzavřeného kelímku podle Abela

cleveland

Foto: zařízení Cleveland

pensky martens

Foto: zařízení Pensky-Martens

abel pensky

Foto: zařízení Abel-Pensky

Bod hoření

Bod hoření je nejnižší teplota kapaliny, při které se páry kapaliny zapálí a dále hoří po danou dobu po přiblížení plamene k povrchu kapaliny za určených podmínek.

Norma: ČSN EN ISO 2592 Stanovení bodu vzplanutí a bodu hoření – Metoda otevřeného kelímku podle Clevelanda

Foto: zařízení Cleveland

Teplota vznícení

Teplota vznícení je nejnižší teplota horkého povrchu, při které se za stanovených podmínek vznítí hořlavý plyn nebo hořlavá pára ve směsi se vzduchem. Je kritériem pro zatřídění hořlavých kapalin a plynů do teplotních tříd.

  • Představuje také povrchovou teplotu (zařízení, parní potrubí,…), která je nebezpečná z hlediska vznícení směsi hořlavých plynů a par kapalin.
Teplotní třída
Teplota vznícení (°C)
T1
> 450
T2
> 300 ≤ 450
T3
> 200 ≤ 300
T4
> 135 ≤ 200
T5
> 100 ≤ 135
T6
> 80 ≤ 100
Tabulka: Teplotní třídy

Norma: ČSN EN 14522 Stanovení teploty vznícení plynů a par

Foto: zařízení na stanovení teploty vznícení

Meze výbušnosti plynů a par kapalin

Dolní mez výbušnosti (LEL) je koncentrace hořlavého plynu nebo par kapalin se vzduchem, pod kterou již není plynná atmosféra výbušná.

  • Tato hodnota je velmi důležitá pro stanovení prostředí a pro ochranu zařízení před nebezpečím výbuchu tím, že koncentrace hořlavého plynu nebo par hořlavých kapalin ve vzduchu bude pod nebezpečnou koncentrací.
  • Dolní mez výbušnosti se stanovuje ve výbuchovém autoklávu.

Horní mez výbušnosti (UEL) je koncentrace hořlavého plynu nebo par kapalin se vzduchem, nad kterou již není plynná atmosféra výbušná.

  • Tato hodnota je velmi důležitá pro stanovení prostředí a pro ochranu zařízení před nebezpečím výbuchu tím, že koncentrace hořlavého plynu nebo par kapalin bude nad touto hodnotou UEL.

Norma: ČSN EN 1839 ed. 2 Stanovení mezí výbušnosti a mezní koncentrace kyslíku (LOC) pro hořlavé plyny a páry

Foto: hranice (meze) výbušnosti

Foto: 20 l autokláv

Foto: 1000 l autokláv

Výbuchové parametry [(dp/dt)max, pmax, Kg]

Maximální výbuchový tlak (pmax) je maximální tlak při výbuchu dané látky.

Rychlost nárůstu tlaku po iniciaci (dp/dt)max jedná se o maximální rychlost nárůstu tlaku v závislosti na čase.

Konstanta výbušnosti (KG) je konstanta určující maximální rychlost nárůstu tlaku v závislosti na čase při výbuchu v objemu V, určená podle rovnice (Kubický zákon):

KG = (dp/dt)max . V1/3

Norma: ČSN EN 15967 Stanovení maximálního výbuchového tlaku a maximální rychlosti nárůstu výbuchového tlaku plynů a par

Limitní obsah kyslíku

Limitní obsah kyslíku (LOC) je maximální koncentrace kyslíku ve směsi hořlavé látky, vzduchu a inertního plynu, při které nemůže dojít, za určitých stanovených podmínek zkoušky, k výbuchu.

  • Znalost tohoto parametru má velký význam pro ochranu zařízení, technologie před nebezpečím výbuchu pomocí inertního plynu (N2, CO2, atd.).
  • Zkouška se provádí ve výbuchovém autoklávu 20 l, poskytující přesné výsledky, které lze v případě nutnosti korigovat výsledky z 1000 l autoklávu. Postupným krokovým zvyšováním poměru inertního plynu (např. dusíku) v oxidovadle (např. vzduch) a změnou koncentrace plynu nebo par se snižuje koncentrace kyslíku na úroveň, při které již nedochází k výbuchu při jakékoliv koncentraci plynu nebo par.

Norma: ČSN EN 1839 ed. 2 Stanovení mezí výbušnosti a mezní koncentrace kyslíku (LOC) pro hořlavé plyny a páry

Obr: Trojúhelníkový diagram výbušnosti